Proč jsem dobrovolníkem?

Ke konci roku 2012 jsem ve stodůleckém stacionáři plnila povinnou praxi v rámci bakalářského studia. Můj začátek ve stacionáři byl pro mě velmi nejistý a plný obav, protože jsem do té doby neměla žádnou zkušenost s klienty s kombinovaným postižením. Díky přátelskému týmu pracovníků jsem se mnohému naučila, např. jak s jednotlivými klienty zacházet a jak s nimi komunikovat.

Klienti zdejšího stacionáře mi velmi brzy přirostli k srdci. Když jsem zde končila praxi a bylo mi nabídnuto dobrovolnictví, neváhala jsem. Dobrovolnictví ve stacionáři mi přináší radost a pocit užitečnosti. Největší odměnou pro mě je spokojenost a úsměv klientů.

Dobrovolnice Monča