Stereotypy v postojích k lidem s handicapem

7. března 2018
Stereotypy v postojích k lidem s handicapem
7. března 2018 - Stereotypy v postojích k lidem s handicapem

Postoj společnosti je pro člověka důležitý

Sociální znevýhodnění člověka je jedním z určujících vlivů, jak je ve společnosti přijímán. Přijetí či odmítání člověka nebo skupiny lidí projevované postoji společnosti není jen vnitřní intelektuální záležitostí. Naopak postoj společnosti vymezuje dotyčnému určité místo ve společnosti, staví ho do role, kterou by měl podle očekávání hrát, podílí se na vymezení hranic, ve kterých se může pohybovat. Každé překročení hranic je náročným procesem. Ten má dvě roviny. Osobní, chceme-li – vnitřní, ve které jde o překonání vlastních limitů a návyků, podívat se na sebe v nové perspektivě.

Druhá rovina je společenská, ve které jde o překonání konceptů toho, kam patřím a jaká je moje role. U některých typů znevýhodnění je přijetí ze strany společnosti    bezproblémové a vystoupení z role může být snazší, některá znevýhodnění však staví na cestě ke změně téměř nepřekonatelné překážky.

Přijetí člověka společností závisí na typu znevýhodnění

Lidé se sociálním znevýhodněním jsou ve společnosti přijímáni velmi rozdílně. Jednou z věcí mající vliv na přijetí je názor, zda si člověk způsobil znevýhodnění sám, či nikoliv. Tento názor je utvářen velmi laicky a zpravidla

nemá vazbu ke konkrétním osobním příběhům. Příkladem takového znevýhodnění může být bezdomovství nebo užívání drog. Přijetí lidí s těmito problémy, ale i služeb zaměřených na jejich podporu - je ve společnosti výrazně negativní. Přisuzuje se jim role těch, kteří si své problémy z velké části zapříčinili sami, a to navzdory tomu, že problém je vyústěním mnoha příčin dědičností, duševními potížemi počínaje a prožitím nějakého zásadního osobního zvratu konče.

Na druhém pólu z hlediska přijetí ze strany společnosti jsou lidé s nemocí nebo postižením. Společnost je nestaví do role těch, kteří by si své znevýhodnění zapříčinili sami. Naopak nemoc nebo postižení může pro člověka přinášet určité výhody. Těmi může být zvýšená tolerance, ohledy, sympatie. Zároveň je však člověk tlačen do role

„postiženého“. Je třeba, aby uznal, že jeho stav je negativní a aby se snažil – zpravidla za pomoci druhých - o jeho nápravu. To mu předurčuje roli pacienta nebo klienta, ze které bývá obtížné vystoupit.

I v přijetí lidí s nemocí nebo s postižením jsou ve společnosti významné rozdíly. Sociologické výzkumy ukazují, že nejlépe jsou přijímáni lidé s tělesným postižením (nepřijímá je méně než 20 % populace). Naopak nejhůře jsou  přijímáni  lidé  s mentálním postižením, které nepřijímá více než polovina populace.

Čtěte více ZDE.

Zdroj článku: www.trass.cz.